Když jsem přemýšlel, kterému tématu věnovat jubilejní 250. článek na Jessieho stránkách, vzpomněl jsem si na starý nápad soustředit vše podstatné o naší partě postarších hochů, která si s drzostí sobě vlastní říká „Železný kruh“, na jednom místě. Vždyť napsáno, nafoceno a natočeno už toho o nás bylo docela dost, jen je to rozptýlené v mnoha článcích, fotogaleriích a videích. Tak co vytvořit jakýsi archiv či rozcestník Železného kruhu, kde by se dalo rychle hledat, když si chce člověk zavzpomínat nebo se s někým o zážitky podělit?
Trocha velmi stručné historie hlavně pro nezasvěcené
Kořeny Železného kruhu lze vystopovat až do přelomu 70. a 80. let, kdy se na Kvíčalce sešlo několik velmi silných ročníků, které místní komunitě daly řadu zajímavých osobností (viz např. seriál Kvíčalovské přezdívky). Společné letní tábory, víkendy na Kvíčalce, prázdninové vandrování a spousta nejrůznějších akcí vytvořily dobrou partu s vazbami, které výrazně překročily rámce obvyklých dětských přátelství. Po asi zákonité pauze, dané povinným vojančením, zakládáním rodin a řešením existenčních problémů, se počátkem devadesátých let opět vynořila neodbytná myšlenka aspoň jednou za čas se sejít se starými kamarády. A jelikož, tedy aspoň pokud jde o „blbinky“, nebývalo u nás k činu nikdy daleko, a poněvadž každá akce má mít výstižný název, konalo se hlavně z Aladinovy iniciativy v roce 1994 na Kvíčalce první setkání Železného kruhu (těch, co pevně drží při sobě). Pokud jsme tedy dobře počítali, uskutečnilo se od té doby už devatenáct „Železných kruhů“ (původně bývaly ob rok, od roku 1998 každoročně) a ten letošní (2015) bude jubilejní dvacátý.
Jádro pudla (Železného kruhu)
Oč běží na setkáních Železného kruhu, zainteresovaní dobře vědí a ty nezasvěcené bych odkázal na články o jednotlivých ročnících (odkazy dole), které napoví mnohé. Základní myšlenkou je setkat se s obdobně naladěnými kamarády, na chvíli zapomenou na všední starosti, poklábosit, zazpívat, zavzpomínat, nasát atmosféru „starých dobrých časů“ – prostě si/se užít. Charakter akce se s léty samozřejmě měnil. Když uvážíte, že jsme začínali jako třicátníci, kteří se na pár hodin dostali od rodin, asi se nepozastavíte nad tím, že přibližně první tucet ročníků lze označit jako převážně konzumační :-), což bylo vždy ještě umocněno tím, že Železný kruh je výlučně pánská záležitost. S léty se ale priority mění (větší půlka z nás už jsou padesátníci), a tak se v posledních letech do popředí dostala spíš zábava, recese… no prostě blbinky.
Když jsme v roce 2008 natočili na Železném kruhu v rámci osvěty propagační videoklip Páni kluci, nikdo asi netušil, že v tom budeme pokračovat i v letech příštích. Česká kultura (či spíše kvíčalovská sub-kultura) tak byla postupně obohacena o řadu velmi nekonvenčních hraných dokumentů (viz odkazy dole). Možná byste ani nevěřili, kolik se při takovém natáčení dá užít legrace a kolik našinců se v tom „ochotničení“ vyloženě našlo (nehledě na výrazný vedlejší efekt jakéhosi „polidštění“ mužských jedinců, jak by asi konstatovaly naše manželky 🙂 A pokud jde o přínos, nelze samozřejmě opomenout ani pravidelně zařazované osvětové semináře, panelové diskuze či workshopy řešící zásadní témata z oblasti soužití mužů a žen.
Závěrem
Souhrnně vzato je Železný kruh tucet „mladých duší ve stárnoucích tělech“ – co kus, to originál. Naše setkání mají nezaměnitelnou atmosféru a léty prověřené rituály. S blížícím se podzimem aktivita Železnokružníků vždy narůstá neb „Den D“ je v jejich myslích jakýmsi milníkem, od kterého měří čas (pro usnadnění na webu běží odpočet 🙂 a hlášky typu „už za sedm“ jsou ve finále již neodmyslitelným folklorem, stejně jako železnokružní pozdrav „Už zítra!“ (neznalí nechť si laskavě nechají vysvětlit). Správný Železnokružník se na sraz těší, i když ví, že se z něj vrátí unavený, utahaný, nevyspalý, umluvený, nahluchlý… ale kdesi uvnitř bytostně šťastný. Sečteno-podtrženo je Železný kruh vlastně děsná banda „plantážníků“. Jsem ale moc rád, že do ní patřím a doufám, že nám ještě pár let vydrží (ideálně „dokud tráva bude růst, řeky potečou…“ 😉
Jessie
V původním článku následoval archiv Železného kruhu, ze kterého jsem později udělal samostatnou stránku. Zde jsou odkazy na jeho hlavní části: