Pět křížků jako ideální příležitost k medailonku dalšího významného člena naší kvíčalovské komunity.
Josef Kašpar
Jednoho dne se zjevil na táboře na Kvíčalce a hned jej bylo všady plno. Samý žertík a blbinky, to bylo jeho. Již tehdy ale projevoval své vůdčí schopnosti a v okamžiku, kdy dostal prostor, jich naplno využil. Chytrý kluk, co má na vše odpověď, se samozřejmě stal oblíbencem dámské společnosti a při jeho rétorických schopnostech bylo jen otázkou času, kdy ke své přezdívce Pepíno dostane i přívlastek Krmelec :-). Často se kvůli tomu zlobil, ale nebylo mu to nic platné.
Pepíno připravoval celotáborové hry, vedl program tábora a celkově se velmi přičinil o několikaletou spolupráci dvojice tahounů Pepíno – Jessie. Z našeho posledního setkání stále oceňuji, že zůstal věrný hře na kytaru a jistě nemusím připomínat Pepínův totální hit – Zachraňte koně – to byla táborová pecka.
V osobním životě, kdy po studiích zůstal v Praze a založil rodinu, se naplno projevily jeho organizační schopnosti a z Pepína se stal úspěšný manažer. Jsme rádi, že máme takového kamaráda. K Pepínovu jubileu mu za nás všechny, co jsme měli tu čest se s ním potkat, a věřím, že jsme stále pro něj přátelé a kvíčalovští kamarádi, ať ve spokojenosti a zdraví užívá života a jeho rodině přejeme jen samé dobré.
Pepíno, měj se a těším se, až se zase potkáme a zahrajeme si tu naši… o těch koních 😉
Boob
„Pět křížku“ dohonilo další význačnou postavu kvíčalovské komunity a dalo možnost zavzpomínat. K Boobovu textu bych doplnil, že bez Pepína si dekádu na přelomu 80. a 90. let na Kvíčalce, ale i ve skupině/středisku prostě ani nelze představit. Člen družiny Jestřábů, později vedoucí, autor CTH, organizátor táborového programu, táborákový konferenciér, hráč na kytaru (tudíž idol dívčích srdcí :-), zakládající člen T. O. Bílá bonanza, nadšený propagátor skautingu při jeho obnově, neúnavný aktivista, neoficiální vedoucí prvních střediskových roverů… a hlavně kamarád do pohody i nepohody. Hodně jsme toho spolu zvládli, a když se za těmi roky ohlédnu, říkám si „škoda, že jsme toho tenkrát nestihli ještě víc“, neb brzdou jsem býval většinou já, on byl vždycky o krok napřed. Takže Pepíno, hodně štěstí, pevné zdraví, nezdolný elán, ať se daří doma i v práci… a aspoň sem tam trochu času na posezení s kytarou a starými kamarády 😉
Jessie
Původní komentáře:
Přidávám se ke gratulantům…
Bohužel jsme toho spolu moc nestihli (byť oba Jestřábi). Jeden vandr a pár kvíčalovských akcí (pokud mne paměť neklame). Poté mě větry osudu odvály z rodného města a naše cesty se rozešly.
Vlastník originálního baretu polských kadetů z Daru Pomorza (druhý skončil v motoráčku na cestě mezi Ústím a Letohradem při mé první bunkrácké výpravě) dosáhl významného životního jubilea, nechť je tedy živ a zdráv a dál šíří duch Kvíčalky v naší metropoli. Všechno nejlepší Pepíno.
(Vlastík, 21. 10. 2020 13:36)
Pepíno
Tak Pepíno, všechno jen to nejlepší do té další padesátky.
(Eva R., 21. 10. 2020 17:58)
On ví
MK 10. Jo ještě mě napadlo Seš depeš ???
(Aladin, 22. 10. 2020, 19:32)
Pepíno
Jo ještě mě napadlo: „Seš depeš ???“
(Aladin, 3. 11. 2020, 14:32)