O putování naší bunkrácké party po předválečném čs. opevnění v okolí Náchoda a Stachelbergu 15.- 17. května 2026.
Z loňské deštivé výpravy nám zbylo pár nenavštívených srubů, jelikož jsme před deštěm prchli na bus do Dolní Radechové. Tak jsem letošní plán trasy promyslel tak, jako že to doděláme. Jako loni z původních devíti nás nakonec jelo šest, což zamrzí, ale do Milanova auta to bylo akorát. Sraz byl tradičně u Jessieho. Ten se s námi, po nezbytné fotce jeho „aparátem“, rozloučil, jelikož i on byl letos marod na nohu, a popřál nám hezkou výpravu.
Cesta ubíhala v pohodě. U Kuksu na benzince jsme koupili plný tiket a už jsme se těšili na Hospůdku Na Výšince, kde jsme měli rezervován stůl, i když byla prázdná. Plzeň a jídlo za lidové ceny nám byly kvalitní náhradou za nenavštívení hospody „U Bulánka“, kterou jsme z důvodu staveb v Úpici museli vynechat. K haciendě jsme přijeli „od lesa“. Čičákovi příbuzní trochu podezřívavě okukovali individua, co jim bez ptaní zaparkovala pod stříškou, ale vše se rychle vysvětlilo.
Náš hostitel vše připravil jako loni. Krakonoš stál v koutě, občerstvení na stole a dobrá nálada byla všude kolem. Pilo se, jedlo se a povídalo až do pěkné půl druhé. Zde musím poznamenat jednu zajímavost. Cestou v autě jsme odborně debatovali o dění ve světě, o kvalitě životního prostředí, zdraví a blížícím se důchodě, a Čičák, aniž by mu kdokoli cokoli naznačil, pokračoval v námi otevřených tématech. Nevím. Odposlech v autě? Telepatie s Martinem? Opravdu ožehavá témata?
V sobotu ráno jsme asi o půl osmé vyrazili rozkopanou ulicí na úpický rynek, kde byla zastávka. Pozorovali jsme dění v místním ghettu. Myslím, že někteří se teprve vraceli z tahu domů. Cesta busem do Náchoda ubíhala v klidu a Kulda začal točit seriál o úspěšných podnikatelích. Viz fotky.
Proběhli jsme Náchod a odbočili ke srubu N-S85 „Montace“, který je umístěn asi 500 metrů v týlu a měl bránit nádraží. Následoval výstup k Jiráskově chatě. Již u „Montace“ jsme oblékli pláštěnky, protože začalo pršet a vypadalo to, že jen tak nepřestane. Funěli jsme a potili se, ale nakonec jsme na vrchol vystoupali. Dokonce nám v chatě dali i pivko a kofolu celých 15 minut před otvíračkou.
Jelikož Míra řekl, že už asi před patnácti lety v pevnosti Dobrošov byl a „Kahan“ otvírá až v červnu, vydali jsme se po naučné stezce směrem zpět do Náchoda. Minuli jsem mohutný srub N-S 73 „Jeřáb“, který je součástí tvrze Dobrošov, a pokračovali jsme po naučné stezce ke srubu N-S80 „Jirásek“. Tento je sice přístupný, ale pouze otvory po vytržených střílnách. V pláštěnkách jsme do toho nešli. Stala se nám, zkušeným tulákům, věc, která už se nám dlouho nestala. Vlastík, Mira a já jsme obešli bunkr a kluci nahoře nevypadali na to, že by nás následovali. Když jsme ukončili obchůzku, tak nahoře nikdo nebyl. Řekli jsme si, že už asi šli, tak jsme po stezce vyrazili na hlavní cestu, kde jsme očekávali, že na nás bude zbytek čekat, ale ono nic. Až po chvíli se ozval Kulda telefonem, kde jako jsme. Šli totiž na obchůzku taky, ale pak se dali po pěšince dolů z kopce. Díky technice jsme se nakonec sešli, ale za cenu množství sestoupaných a nastoupaných metrů. Měli jsme dost sil, ale i hlad, a hledali jsme místo na uvaření kafíčka a pohodlné posezení k obědu. Myslel jsem si, že u N-S78 „Polsko“ nějaké posezení je. Přesvědčil jsem zbytek k malé zacházce okolo N-S79 „Hrobka“ k tomu „Polsku“, tam samozřejmě NIC. No, při cestě zpět na cestu jsme se aspoň odměnili krásným výhledem do okolní krajiny.
Po pár stovkách metrů jsme míjeli srub N-S81 „Lom“. Byl otevřený a za vstupné dobrovolné volně přístupný. Byl i částečně vybavený a mohli jsme i zhlédnout filmovou smyčku. V průseku již byl vidět srub N-S82 „Březinka“, což byl jeden z hlavních cílů naší letošní výpravy. Zlákaly nás ale nedaleké lavičky pod větvemi stromů, hlad už byl veliký. Proto jsme se sem uchýlili, bohatě se najedli, a i ta káva byla, Milanovo turistické presso.
Březinka splnila naše očekávání. Kompletní prohlídka kompletně vybaveného srubu s celkem dobrým průvodcem asi stála za tu cenu. Kluci si aspoň mohli dokonale představit zařízení a vyzbrojení srubu. Březinka je v tomto na předním místě. Když jsme asi po 45 minutách vylezli na světlo, bylo světlo opravdu a dokonce i slunce svítilo. Při putování k N-S83 „Lázně“ se Vlastík tak zabral do SMSkování, že se i on ztratil. No, tu osmdesát trojku mu započítám. Šel těsně okolo.
Sestoupili jsme k nejnižšímu místu naší výpravy. Minuli jsme srub N-S84 “Voda“. Nikomu se do muzea uvnitř nechtělo. Kulda přidal a spěchal za určitým cílem do nedalekého Kauflandu, i my jsme vzápětí dorazili a Martin nás obdaroval výbornými nanučky. Po občerstvení jsme začali opět stoupat náchodskými uličkami ke srubu N-S86 „Havlíček“. I tento byl zavřený, tak jsme jej jen minuli. Zajímavostí bylo, že se nacházel v ovčí ohradě, kterou procházela turistická značka. Nemuseli jsme podlézat dráty, jak ostatně máme nacvičeno, ale pohodlně jsme prošli dovnitř i ven brankou s prosbou, abychom po sobě důkladně zavřeli, a informací, že ovečky jsou plaché a beran se v ohradě nenachází. Po celém okolí bunkru byly nakladeny pasti v podobě ovčích bobků, tak zvaných „šlápnelů“. Nejeden z nás vybuchl.
Při vzpomínce na předchozí dvě výpravy touto trasou jsem si pomyslel, jak obtížně jsme hledali bunkr N-S87 „Les“. Nyní jsme k němu pohodlně došli po značce a hlavně v těsné blízkosti se buduje obchvat Náchoda. Tyto práce nám umožnili krásnou zkratku k N-S88 „Transformátor“. Tento byl opět obehnán drátem, ale již bez vstupu. Ani jsem tam zbytek výpravy nehnal. Byla na nás již poznat únava a jistá otupělost. Zbývalo nám „dodělat“ už jen tři sruby, abychom se napojili na loňskou výpravu, ale po rozumné, krátké debatě jsme se dohodli, že lepší bude sestoupit do Dolní Radechové a k Čičákovi dojet v šest než až v osm. Tudíž dodělávky jsme zcela nedodělali. Cestou k zastávce jsme procházeli stavbou obchvatu a již chápu, proč to trvalo tak dlouho, než se rozhodli. Tunel navazuje na most a pak hluboký příkop a zase most. Jo, Polákům, těm se to staví.
Čičák nás opět skvěle pohostil a nakrmil chilli gulášem a opět došlo k večerní debatě a vzpomínání. Došlo i na hokej, sic informativně. Spát se šlo dřív. Už o půl jedné.
V neděli ráno jsme posnídali a asi v devět jsme za stálého děkování opustili haciendu směrem na Stachelberg. Zde jsme zaparkovali na úhledném parkovišti a vydali se do kopců na slíbenou krátkou procházku, asi 2,5 km dlouhou, k nejzápadněji vybetonovanému srubu T-S82 „V končinách“. Cestou se za mnou ozývalo brblání a remcání na délku krátké vycházky. Pravda, 2,5 km to bylo jenom tam. Když už se to nedalo poslouchat, tak jsem jim pohrozil, že příště je sebou nevezmu a pojedu s Bobem, když už na té Kvíčalce zůstaneme sami. Nevím proč, ale někdo řekl: “Takže pojedeš sám.“ Debatu jsem ukončil tím, že teda pojedu s Jessiem. Ten aspoň neremcá. Srub byl otevřený a my si mohli užít pravého bunkráctví při svitu mobilů, a i vykoupat bychom se mohli v minometné místnosti. Cestou zpět jsme se zastavili u T-S81b „Vrchy“ a T-S81a „Na hřebeni“. Zde zkušený bunkrák Kulda přednesl začátečníkům, na co je tam vlastně ta kostka (viz odkaz na video pod článkem).
Za veselého debatování jsme zákopy a okolo řopíků došli až k jedinému vybudovanému srubu tvrze „Stachelberg“ T-S83 „Polom“. Záhy začínala prohlídka, tak jsme spěchali dovnitř. Všichni jsme byli překvapeni tím, že se vstupenkou jsme dostali i síťku na vlasy. Někteří z nás si ji ihned aplikovali, i když byla určena až pod přilbu v podzemí tvrze, které je asi největší atrakcí této pevnosti. Návštěvník se seznámí se způsobem výstavby jednotlivých sálů a chodeb. Na stěnách je jasně patrno, kam až sahala voda po záměrném zatopení podzemí před příchodem nepřítele. Práce na prodloužení prohlídky stále pokračují.
Po kafíčku v bufíku jsme ještě vystoupali na rozhlednu Eliška, která je postavena v místě, kde měla být otočná dělostřelecká věž. A pak jsme se již těšili na zastávku v Hospodě Na Výšince a po dobrém obědě jsme pelášili domů. Milan nás postupně vysadil okolo čtvrté hodiny odpolední.
Máme tam ještě speciální nedodělky a celý úsek od věznice v Odolově ke Stachelbergu, takže za rok asi zase u Čičáka. Jen nevím, jestli po tom pohodlí ještě někdy vyrazíme na těžko. Díky za super víkend v kruhu přátel a obrovský dík za super zázemí, pohoštění a vůbec všechno ČIČÁKOVI. A náladu mi nezkazilo ani to, že jsme zase nic nevyhráli.
Aladin
fotografie z akce (Kulda, Milan)
videa:
- stručné zhodnocení sobotního počasí (MP4, 5 s)
- Vlastík dramaticky překonává terénní překážku (MOV, 38 s)
- Kuldův zasvěcený výklad, k čemu je ta betonová kostka (MOV, 52 s)
plánované trasy:
