Akce Vykopávky

I když by se nabízela představa, že název akce souvisí s průměrným věkem účastníků, ve skutečnosti šlo o brigádu Železného kruhu 10. – 11. dubna 2026 na Kvíčalce za účelem provedení výkopu pro uložení 25 metrů potrubí odvádějícího dešťovou vodu ze střechy nové jídelny.

Jelikož se naše parta „drsnejch dědků“ loni při výkopech na Kvíčalce osvědčila, přihlásil nás Aladin téměř do roka a do dne na další kopání. Vypracoval plán, dal dohromady materiál a nářadí, úspěšně proplul obvyklými „informačními peřejemi“, aby se nás v pátek odpoledne na Kvíčalce sešlo sedm statečných (další dva nás doplnili v sobotu).

Bez nějakého otálení jsme se pustili do práce. Rozmístili jsme materiál i nářadí a vytýčili trasu. I když jsem Aladinovi těch 25 metrů tak úplně nevěřil, ukázalo se, že měřil dobře. Rozmístili jsme se podél linie budoucího potrubí a pustili se do kopání. Odvážný plán zněl, že bychom to do večera tak „nahrubo“ mohli mít. Jako skoro vždy se ukázalo, že plán je plán a realita je něco jiného. Kdo někdy kopal na Kvíčalce, ví, o čem je řeč. Jílovito-písčitá, do tvrda udusaná půda, plná kamení a kořenů, rozhodně žádná idylka. Jak ale rád a často říkám, „když chlap sa rozhodne, aj skála sa pohne“ 🙂 Za ustavičného vzájemného štengrování jsme pomalu, ale jistě postupovali jak do hloubky, tak i do délky. A to navzdory tomu, že na pracovišti byla převaha inženýrů a naopak chyběl známý specialista na díry všeho druhu Pavel.

Dost možná panuje představa, že na těchto našich akcích teče alkohol proudem. Nic není dál od reality. V rámci oblíbeného rčení „nimá ruma, nimá šturma“ (mladší nechť si vygooglí nebo se zeptají AI) jsme si na začátku dali štamprlku „na zdar akce“ a další pak v rámci bezpečnosti práce a výkonu zase až nakonec. O půl sedmé jsme si řekli dost a sešli se u ohně na opékání buřtů k večeři. Klábosení pak pokračovalo večer v chatě, ale s tím, co jsme dnes měli za sebou a zítra ještě před sebou, jsme se rozešli „na kutě“ už někdy o půl desáté.

Se svítáním nás tentokrát nevzbudil zapomenutý budík, ale ve většině případů neodbytná potřeba. Takto nějak se stalo, že v osm hodin už jsme byli nejen po vydatné snídani a ranním kafíčku, ale už i na pracovišti. Pořád toho ještě zbývalo dodělat dost. Začistit a prohloubit výkop, upravit sklon, zapustit přístupové šachty, pospojovat a napojit potrubí, atd. atd. O půl deváté naše řady poměrně nečekaně doplnil Boob a někdy po desáté, po té, co při shánění chybějícího potrubního kolene absolvoval okružní jízdu po okrese, také Pepa. Rutinní práci nám také zpestřovali, tu v dobrém, tu v horším slova smyslu, účastníci Vandru skrz Maló Hanó, kteří využili Kvíčalku k občerstvovací zastávce.

Po vynikajícím gulášku k obědu (Zdenkovi a Pepovi budiž chvála) došlo na dokončovací práce a finální úklid pracoviště. Že vše dopadlo podle záměru a odpadní voda teče opravdu tam, kam má, jsme si vyzkoušeli recesní „tlakovou zkouškou“ (odkaz na video dole). Nemohlo chybět nezbytné účastnické foto a jelikož jsme svoje jména hrdě nezvěčnili do betonu, jak je na Kvíčalce při stavbách zvykem, vězte, že ti, co „LP 2026“ odvedli kus poctivé práce ve prospěch jiných, byli: Vlastík, Milan, Zdenek, Aladin, Jessie, Mirek, Boob, Kulda a Pepa. A kdyby vám snad předchozí věta přišla řekněme poněkud neskromná, vemte v potaz, že nás (opravdu slovně a nahlas) pochválil sám ex-náčelník Darzí! Ale bez legrácek – dobrá práce v dobré partě, díky všem.

A ještě vzkaz pro ty, co přijdou po nás – 4 m a 20 cm od rohové patky jídelny je připraveno napojení budoucího okapového potrubí z budoucí nové kuchyně (viz také foto) .

PS. Aladine, co ještě není na Kvíčalce vykopané? 🙂

Jessie