Železný kruh 2024

Jak jsme se, my starší hoši, zase po roce sešli, abychom si/se na Kvíčalce užili.

Tak už po devětadvacáté, pomalu se blížíme k další kulaté metě. V pátek 29. listopadu 2024 se nás „U plynu“ sešlo deset, a to dokonce včas! Chyběl jen Pepa, který se omluvil pro nemoc. Pěší přesun na Kvíčalku proběhl bez mimořádných událostí i přes to, že jsme opět šli postaru bez svícení. Za zmínku stojí setkání s nočním běžcem (nevím, kdo se divil víc) a jakási neidentifikovatelná světla v lese. Ani letos nám přes nevlídné počasí zima rozhodně nebyla.

V chatě už bylo díky předchozí motorizované návštěvě party s materiálem příjemně. A díky letošním šedesátníkům bylo také hned co pít a jíst. K pivíčku nabídl Pavel jako předkrm uzený špek. Po té se samozřejmě připravovala tradiční železnokružní vaječná specialita, tentokrát z 30 vajec. Zmiňuji to hlavně proto, že v přímé souvislosti s ní došlo k historickému okamžiku, kdy ji poprvé za celá desetiletí ochutnala také naše „omladina“, která ji znala jen z vyprávění nás starších (inu kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, že). Zlí jazykové tvrdí, že na ně letos zbylo jen proto, že jsme se před tím nacpali tím špekem, my pozitivně smýšlející samozřejmě víme, že jsme se chtěli s kamarády konečně jednou podělit 🙂

Zbytek letošního setkání probíhal ve víceméně klasických, již mnohokrát popsaných mantinelech, tedy povídání, vtipkování, popichování, konzumaci pochutin, zpívání (ano, Boob opravdu zahrál) atd. atd. Byla jen škoda, že Pavel a Martin nás museli kvůli jiným povinnostem opustit už v sobotu ráno.

V sobotu došlo také na tradiční natáčení videa, a to již sedmnáctého v pořadí. O jeho tématu, tedy ústřední písni, letos proběhlo zcela transparentní, demokratické hlasování. Nakonec chlapci, tak nějak přirozeně, „sami rádi museli uznat“ :-), že mnou navržené téma je zřejmě nejlepší, takže jsme letos točili „film“ s námořní tématikou. Jednak jsme takovou ještě neměli, jednak natočit video o plavbě po moři uprostřed lesa je opravdová výzva a výzvy to je naše. Název našeho letošního dílka je „Na vlnách“, ke zhlédnutí níže. Text ústřední písně je o tom, že někdy kolem roku 1800 byli v Anglii odsouzení trestanci ve velkém dopravování na plachetních lodích do Austrálie, aby zalidnili (Evropany objevený) prázdný kontinent. Museli jsme se tedy rozdělit na námořníky a trestance, ale vzhledem k nečekané personální nouzi se to nakonec trochu pomíchalo a většina si zahrála několik rolí.

Mám takové tušení, že významnou váhu při volbě písně mělo to, že se v ní bude muset hojně popíjet rum. Třeba taková postava prvního důstojníka (Zdenek) nedělá téměř nic jiného. Naštěstí v roli kapitána a také odborného poradce na vše dohlížel jediný opravdový námořník mezi námi – Vlastík. Příprava rekvizit a kostýmů byla i letos perfektní, opět musím chlapce pochválit. A každý přispěl svým dílem k tomu, že se na to snad dá dívat a ještě jsme se u toho dobře pobavili. Ne všechny záběry sice dopadly tak, jak bylo zamýšleno, ale nesuďte přísně, natočeno bylo za pár hodin a jak už jsem řekl – v lese.

Ze soboty na neděli už nás zůstalo jen sedm statečných. Využili jsme toho, že vzhledem k množství rekvizit a dalšíh0 materiálu byla k dispozici dvě auta, a tentokrát jsme se domů svezli.

Letošní setkání bylo u konce, ale tam kdesi v dálce za obzorem už je to příští, třicáté. A vzhledem k tomu, že každý další rok je tak nějak kratší, už je to vlastně „za pár“. A když už byla řeč o tom moři, co třeba zakončit pěkným citátem:

„Přátelé jsou jako vlny na moři, přicházejí a odcházejí, ale ti praví zůstávají navždy.“

Jessie