Jak jsme se, my starší hoši, zase po roce sešli, abychom si/se na Kvíčalce užili.
Kdybych to vzal zkrátka, stačilo by říct „byl to takový normální Železný kruh“. Sešli jsme se skoro všichni, dobře jsme se poměli, nikdo nedošel újmy… co víc si přát? Jenže pro paměť naši i příštích generací by to nejspíš bylo málo, a tak se na to přeci jen podívejme trochu podrobněji.
Sraz byl tradičně stanoven na poslední listopadový pátek, který letos vyšel na pětadvacátého, „v pět u Plynu“. I když to jednu chvíli málem vypadalo, že tam snad budu sám, nakonec se nás sešlo docela dost. Pavel, Aladin s Milanem, kteří nám po odvozu materiálu autem přišli obětavě naproti až z Kvíčalky, a dokonce celá trojka „mlaďochů“ (Martin, Čičák, Míra). Sedm statečných vyrazilo vzhůru sjezdovkou do tmy, přičemž „mlaďochy“ jsme „ztratili“ hned na první zastávce „U kříže“. V sedm hodin, tj. asi půl hodiny po nás, dorazil na chatu Pepa, něco před půl osmou autem Boob s Vlastíkem, po osmé „na skok“ i Vojta a ve čtvrt na deset konečně i ti „mlaďoši“. Takže do kompletní dvanáctky chyběl jen Zdenek, který se bohužel letos ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit.
Večer, který se některým protáhl až do časného rána, proběhl v tradičním duchu dobrého jídla, pití a nezapamatovatelného množství zážitků, příběhů, historek, vtipů, hlášek, návrhů, poznatků, pocitů… a jiných specifických „informací“. Boob prokazatelně na kytaru zahrál (viz foto), ale předpokládám, že jen asi málokdo by byl schopen říct, co vlastně hrál (těch informací bylo opravdu moc :-). Drsňák Pepa si to nenechal vymluvit a jako jediný přespal v chladu venku na verandě, zřejmě má opravdu dobrý spacák.
Poté, co se podařilo probudit, nakrmit a napojit poslední spáče, v zárodku potlačit pokus o vzpouru a připravit potřebné rekvizity, mohlo někdy kolem půl jedenácté dojít na stěžejní sobotní počin, tedy natáčení našeho tradičního videoklipu. V rámci snahy o střídání náročnějších a lehčích natáčení došlo letos z Aladinova podnětu na komediální thriller „Kousavá potvora“, svižnou to oddechovku bez (příliš) hlubokých myšlenek. Na Oskara to asi nebude, ale pokud se u toho pobavíte aspoň tak jako my při natáčení, účel to splnilo.
Hereckou hvězdou příběhu je Aladin, který hlavní roli smolaře dostal za námět na scénář („co sis vymyslel, to si taky zahraješ“ :-). Více prostoru tentokrát dostal a maximálně využil Míra („kousavá potvora“), předpoklady na 120 % naplnil rozený prodavač v partiovce Pepa, Boob si zkušeně „střihl“ Standu Přikryla, ženská „blond“ role jak jinak než Čičák (žádost naplánovat skon naší kultovní paruky byla pro nejbližší roky zamítnuta)… a my všichni ostatní jsme se realizovali jako členové nejmenované trampské osady (to se hrálo samo :-). Na jednoho kombinovaného rejžu, kameramana, klapku, skriptku atd. to byly docela „hoňky“ a pozorný divák si drobných „mušek“ ve výsledku jistě všimne, ale takové věci se stávají i hollywoodským velkofilmům, natož pak nám amatérům.
Vše se stihlo do soumraku, takže mohlo opět dojít na nefalšovaný relax, ke kterému Pavel a Pepa kolem šesté servírovali pochutiny přímo z udírny. Hrozbu, že vynikající uzené budeme muset zapíjet čajem, neb pivo v nejméně vhodnou chvíli došlo, odvrátil Vlastík objednávkou dovozu „basy“ až na Kvíčalku (sláva mu a všem jeho mužským potomkům). Při nestřídmém hodování se opět probíralo všechno možné, v hlavě mi uvízla např. debata o specifikách hanáckého nářečí. Víte třeba, co si chce koupit (malo)Hanák, když v obchodě požaduje „placaté vnitřek“? Správnou odpověď najdete na konci článku a já prozradím, že ani všichni pantáti ze ŽK to nevěděli – holt „kořeny“ máme každý jiné.
I když Boob i tento večer zahrál, únava nás po předchozí příliš krátké noci a náročném dni zmohla poměrně brzy. Už nás také bylo méně, neb s večerem naše řady opustili „slabší kusy“ (rozuměj jedinci). Sedm nás v pátek začínalo, sedm (ale jiných) nás v neděli dopoledne končilo. Jako vždycky to udělalo „frnk“ a sedmadvacáté setkání Železného kruhu bylo minulostí. Čím dál více mi přijde, že v dobré partě a obzvlášť na Kvíčalce čas nedodržuje fyzikální zákony. Trápit se tím ale netřeba, prostě zase „někdy příště“, odpočet už běží a číslo utěšeně klesá 🙂 A abych nezapomněl, správnou odpovědí je PLOCHÁ BATERIE 🙂
Jessie
Původní komentáře:
vzpomínání
Tak jsem si u toho článku pěkně zavzpomínal (a to si tentokrát pamatuju všechno), hezky napsané, už se těším na další akce během roku a na závěr zase ŽK.
(Milan, 3. 1. 2023, 10:54)
ŽK
Tak takový thriller jsem opravdu ještě za svůj život neviděla. Akce, reakce, napětí…. Aktéři dokáží udržet diváka celou dobu ve střehu, nenechají ho odejít od strhujícího příběhu. Moc pěkný námět a samozřejmě opět nezklamala režie a herecké výkony vás všech. Opět jste si to užili. To je moc dobře. Už se na vás všechny těším „naživo“ 15. 7.
(Eva, 3. 1. 2023, 15:06)
ŽK
Pánové, prohlédl jsem vaše dílo okem odborníka a mohu vám sdělit, že ani Spilberk by se nemusel stydět. Těším se na červenec. Ahoj.
(Karel, 3. 1. 2023, 15:46)
článek
Jessie, díky, dobrej článek. A Karlovi a Evě diky za podporu.
(Boob, 3. 1. 2023, 17:19)
ŽK
Jessie, dík za pěkný článek. Opět jsem jen zamáčknul slzu, protože jsem u toho všeho nemohl být. Tak snad příště.
(Zdenek, 3. 1. 2023, 21:55)