Jak jsme se, my starší hoši, zase po roce sešli, abychom si/se na Kvíčalce užili.
Loňský Železný kruh byl v rámci zachování proticovidových opatření oficiálně pouze jednodenní, a jak jsme se poté shodli, o to více po všech stránkách intenzivní. Všichni jsme si minimálně podvědomě malovali, že to letos už určitě bude lepší a nějaký covid už nebude třeba řešit. A ono ejhle, zase bylo. On to, mrška jedna, pořád ještě nevzdal, s postupujícím podzimem se usilovně množil a úměrně s tím opět i příslušná „opatření“. Nakonec to ale ještě „jak tak“ vyšlo, takže jsme se i s ohledem na solidní proočkovanost letos vrátili ke klasickému modelu ŽK, tedy i s přespáním.
Z různých důvodů se nás v pátek 26. listopadu 2021 v pět U plynu sešlo jen šest, abychom „v první vlně“ na Kvíčalku přes les vyrazili jen tři (Vlastík, Pavel, Jessie). Míra s Martinem kamarádsky čekali na Čičáka, Zdenek obětavě autem převážel „asi tunu“ potřebného materiálu a vybavení. Je třeba podotknout, že hned U plynu byla provedena namátková kontrola covidové aplikace Tečka, a to s dobrým výsledkem, což ovšem nebránilo provést přímo na místě řádnou dezinfekci (až na řidiče, samozřejmě). Další, co bylo poměrně netradiční, byl padající sníh. Dle Čičákova pozdějšího sdělení ho bylo mnohem víc než v Krkonoších, takže jsme na Kvíčalku kráčeli zas jednou poctivě zasněženou krajinou.
Ve vyhřáté chatě nás čekal Zdenek a Aladin, který sem už odpoledne převezl další část materiálu. Po sedmé hodině se od Ludvíkova došoural Boob s kytarou, platným certifikátem o očkování a domácími pochutinami, mj. destilátem „Don Bobo“. Když kolem tři čtvrtě na deset došla i „omladina“, bylo nás pro páteční večer konečných devět (Vojta se pro nečas omluvil SMSkou). Samozřejmě my zkušení jsme mezi tím stihli připravit a zkonzumovat tradiční vaječno-uzeninovou večeři. Při její přípravě jsme si společně zaslzeli nad krájenou cibulí, ale i smíchy nad první várkou vtípků a historek (kdyby si to tak člověk všechno pamatoval…). Nad dobrým jídlem a pitím se debatovalo a zpívalo dlouho do noci, ti největší „držáci“ odpadli až nad ránem.
Ranní pohled z chaty byla nádherná, zasněžení idylka, všude leželo nějakých 10 cm sněhu. Na pohled krásné, ale jako autora scénáře letošního natáčení mě braly mrákoty (až uvidíte fotky a video , bude vám jasné proč). Naštěstí chlapci se k tomu postavili chlapsky, obětavě a s odhodláním (prostě jako vždycky) a nakonec jsem musel uznat, že minimálně některé scény vyšly v kontrastu se sněhem ještě lépe, než bylo zamýšleno. Letošní video z Železného kruhu má název „V blbým věku“. Je to taková přirozená reakce na skutečnost, že zralejší část naší party už se věkem povážlivě blíží k šedesátce a nestor Vlastík už jí dosáhl. Ale klid, netřeba se obávat nějakého sentimentálního smiřování se se stářím, snažíme se naopak dokázat, že i když je to s těmi tělesnými schránkami pořád horší, někde tam uvnitř jsme to pořád ještě my a žádná „vylomenina“ nám není cizí.
A tak jsme filmovali a rozhodně u toho nebyla nuda. Scénář byl znám dopředu a chlapci-herci se vzorně připravili. Třeba Milan, který dorazil ráno, celý týden trénoval vystoupení na „slacklajně“, takže vše, co uvidíte, je opravdové, i když jsem původně předpokládal, že to při natáčení tak trošku „pošidíme“. Plážová skupinka si v rámci rekvizit donesla i autentické „moře“ a Vlastík bodoval (retro)plavkami ve stylu Rozmarného léta. Boob pojal scénku „Rychlonožka a Samoletka“ snad až příliš opravdově, ale o jeho kaskadérském kousku ještě bude řeč. Čičák, jako náš téměř výhradní představitel ženských rolí, si přivezl nejen tradiční „blond“ paruku, ale ještě i dvě další! Šachista Zdenek s Mirkem předvedli, jak to vypadá na vánočním večírku šachového oddílu. Aladina jako dokonalou smrtku byste nemuseli poznat, takže ho raději „napráskám“. Pepa, ač již nekuřák, si na přání rejži s gustem zakouřil, Pavlova uzená rekvizita se pak stala výbornou svačinkou. Milan jako lyžař měl dle původního scénáře marně hledat sníh, ale když toho bylo v reálu víc než dost, střihnul si elegantní kvíčalovský prvosjezd na „skialpech“. V naprostém protikladu k realitě roli „životného smolaře“ neztvární nikdo lépe než Martin. Atd. atd., našlo by se toho určitě víc. Myslím, že se nám to letos docela povedlo, nakonec posuďte sami (odkaz dole pod článkem). A samozřejmě nesmím zapomenout na precizní Zdenkovu kameru (Proč vlastně jsem na to došel až u 14. videa?). Pro jistotu dodávám, že podobnost mého vystoupení v nafukovacím člunu s prázdninovou kratochvílí pana prezidenta je čistě náhodná.
S Pepou, který došel po poledni, jsme dosáhli finálního stavu 11. S nastupující tmou zase někteří odešli, takže přes noc na neděli nás zůstalo sedm statečných. Večer po náročném dni a krátké předchozí noci je vždycky kratší, ale to vůbec neznamená, že už snad není o čem mluvit, co probrat. Navykládalo se toho ještě dost, v hlavě mi uvízl asi nejvíc Boobův příběh z mládí s pointou „Na toho hajzla si dej pozor, ten se nám nepoved!“ To si opravdu někdy nechte vyprávět přímo od aktéra 🙂 K dobré náladě ale nějak přispěl každý, o darech materiální povahy ani nemluvě. Takže díky všem čerstvým a nadcházejícím dědečkům, důchodcům-čekatelům, podnikatelům v textilu, výrobcům domácích pochutin, posedlým filmařům, obětavým řidičům atd. atd. Prostě měli jsme se dobře, ale také jsme pro to něco udělali 🙂
A ještě k tomu Boobovi. Po vzoru zásadových herců (viz např. Jean-Paul Belmondo) se přes všemožné přemlouvání rozhodl, že se při skoku se Samoletkou nenechá zastoupit kaskadérem, ani scénu nijak trikově neošidí, a skočil. Stejně jako občas u zmíněného Belmonda to nebylo tak docela bez následků. Proto mu byl většinovým rozhodnutím za tento odvážný skok udělen čestný titul „Poslední akční hrdina Železného kruhu“, s ohledem na reakci jen chvíli před tím založených železnokružních hereckých odborů s důrazem na slovo „poslední“. Pro milovníky starých věcí dodávám, že Samoletka přežila bez úhony.
Tak příští rok ve stejnou dobu, věřme, že všichni, ve zdraví a konečně už snad bez covidu!
Jessie
Původní komentáře:
ŽK
Úžasný, to předčilo moje očekávání. Ať vám, chlapci, hodně dlouho vydrží elán a ve zdraví a v plné sestavě se scházíte ještě několik desítek let. Jo a mimochodem, ta šedesátka zase není tak hrozná…
(Eva, 12. 12. 2021, 09:45)
Re: ŽK
Evo, doufám, že s tou šedesátkou máš pravdu. Padesátkou nám taky vyhrožovali a nakonec jsme si jí málem nevšimli (minimálně někteří :-). Abych se ale nerouhal, je to samozřejmě hlavně o zdraví. Je-li zdraví, mohou být „roupy“, nebude-li zdraví… no však uvidíme.
(Jessie, 12. 12. 2021, 12:26)
Let
Vážení kamarádi a přátelé, tak jak Jessie naznačil, můj let probíhal ve dvou fázích. V té první, poměrně krátké, jsem si připadal ,jako orel. V té druhé, podstatně delší, jak naprostý debil. Snad ani nebyl problém v letu, jako spíše v přistání, jehož bilance je oboustranný výron levého kotníku a pohmožděný lýtkový sval. A obražená pata pravé nohy. Nebojte, úspěšně se zotavuji a těším se na další bláznivé kousky.
(Boob, 12. 12. 2021, 11:26)
Re: Let
Tak já se tak snažím decentně „chodit kolem horké kaše“… a ty se takhle napráskáš sám 🙂 No ještě že jsi aspoň doslovně nepřepsal, co sis doma určitě vyslechl, to by mi stránky nejspíš zavřela mravnostní policie ;-).
(Jessie, 12. 12. 2021, 12:18)
ŽK 2021
Jessie, opět velká pochvala za článek. Říkal jsem už, že je tě u těch vojáků škoda? Trochu mě zajímalo, jak se popereš s popisem kaskadérské scény naší Samoletky. Ale i to se ti povedlo.
Ano, byl to opět skvěle prožitý víkend..
(Zdenek, 16. 12. 2021, 20:23)