Velikonoce slavíme různě, ale snad se shodneme na tom, že velikonoční pondělí patří oslavám jara a velikonočním tradicím.
Ani letos tomu nebylo jinak a na mrskut jsme vyrazili v ustálené trojici koledníků, tedy Vlastík, Zdenek a Jessie. Jelikož Bára tentokrát trávila Velikonoce na chaloupce v Beskydech, tvořily náš kolednický okruh tentokrát jen dvě zastávky, a to u Pavly S. a Lenky. Oběma hostitelkám nelze než vyslovit uznání a chválu, nad připravenými pochutinami ubíhal čas v přátelském povídání jak onen pověstný osel splašený. Sotva jsme tu naši koledu za dopoledne stihli 🙂
Jistě, je za tím spousta chystání a příprav, ale pořád si myslím, že to za to, minimálně v té podobě, jakou se snažíme udržet, prostě stojí. A kdyby nám snad nějaký „pokrokář“ chtěl předhazovat násilí na ženách, existuje nejsnadnější možná odpověď – zeptejte se našich paní a dívek, jestli mají pocit, že je jim ubližováno. Věřím, že ne. Myslíte si, že někdo, kdo vyrostl na Rychlých šípech, bude ubližovat ženám? Nějak si to nedokáži představit.
Jessie
Ukázka letošní velikonoční „poezie“
Hody hody doprovody
jdu si jarem podél vody
koukám na pár kachniček
ba ne, je to zajíček.
Říká chlape, ty už nepi‘
nebo budeš zcela slepý
a rozsypeš košíček
malovaných vajíček 🙂