Rok se s rokem sešel jaksi příliš rychle a po loňském jubilejním 30. ročníku jsme v sobotu 17. srpna 2024 opět vyrazili za folkovou muzikou do Dolního Újezdu na ročník třicátý první. Premiérou bylo, že jsme byli v šestici, tj. i s kompletním „naším mládím“. Z dvojdenní akce jsme tradičně zvolili sobotu, ostatně z časových důvodů to ani jinak nešlo. Velkou neznámou bylo počasí. Předpověď se měnila každý den a v závěru týdne už bylo celkem jasné, že šňůra horkých dnů bude v sobotu ukončena přechodem bouřkové fronty. Otázka byla, jak moc a jak dlouho v Újezdě zaprší.
Vraťme se ale opět k tomu pro akci podstatnému. I letos byla hudební nabídka zajímavá a bylo z čeho vybírat viz programový letáček:
Nevděčné úlohy první kapely sobotního bloku se ujala skupina Tomáš Bartoušek a Paralela, coby letošní vítěz soutěže Talent Country Radia. Nebyli vůbec špatní a bylo vidět, že na Babím létě hrají opravdu rádi. Následovalo vystoupení skupiny Faux pase FONET (vítěz konkurzu ÚBL), u které bych vyzdvihl výrazné hlasy zpěvaček. Během jejich muzicírování už začalo poprchávat, což někdy před třetí přešlo v regulární déšť, naštěstí bez bouřkových efektů. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy před tím jsme na Babím létě museli do pláštěnek.
Prvním vyvrcholením odpoledne bylo bezesporu vystoupení Tomáše Kluse s doprovodem Jirky Kučerovského (a dalších). Nepočítám se zrovna k Tomášovým skalním fanouškům, ale tím, že sáhl hlavně do nejstaršího repertoáru a zejména jakou ze svého vystoupení udělal „šou“, si mě (a očividně nejen mě 🙂 velmi získal. Jeho vymezený čas byl doslova napěchovaný nejen hudbou, ale i gejzíry mluveného slova, ve kterých prokázal, že je mimo jiné i výborný improvizátor, snad by se dalo říct přímo rapper. Pustit se s mikrofonem mezi diváky a vtipně do rytmu právě hrané písně rýmovaně glosovat aktuální postřehy a dění kolem sebe… no klobouk dolu, bavili jsme se náramně 🙂
I proto to následující uskupení Adéla a Olda Bohadlo & Pavlína Jíšová mělo hodně těžké. Přeci jen vážnější repertoár, publikum pod deštěm a i času jim Tomáš nechal míň než měl. Rodinný tým se ale nedal, poprali se s tím statečně.
Epydemye – co ještě napsat o naší oblíbené kapele a neopakovat se? Jak je jim vlastní, opět zahráli s maximálním nasazením a do vymezeného času „nacpali“ poctivý průřez tvorbou. A že jsou to vesměs písničky opravdu „o něčem“ a dokážou posluchače doslova vtáhnout do děje, snad ani netřeba dodávat. Ač Jihočeši, nijak se netají tím, že se v Újezdě cítí jako doma a rádi sem jezdí každý rok. A jako bonus, tak nějak mimochodem, opět rozsvítili sluníčko naplno 🙂
Žalman a spol. Jeden z posledních mohykánů své folkové generace, který přes svých 78 stále ještě vystupuje (a díky za to). Starší písně dávno zlidověly a s kapelou je zpívá většina publika (viz krátká videoukázka).
20 let společného vystupování slaví pardubická Pouta, pokračovatelé někdejších Poupat. Jejich již večerní muzicírování pak díky částečnému personálnímu propojení plynule přešlo do vystoupení hradecké Lokálky, která letos slaví dokonce neuvěřitelných 50 let! Tak na tyhle borce jsem se opravdu těšil, vždyť jsem je chodil poslouchat do pardubické klubu „Drážka“ a na východočeské kolo Porty už v ranných osmdesátkách. Pravda, většina tehdejších členů už je bohužel v muzikantském nebi, ale stávající sestava naštěstí stále drží i „starý dobrý“ repertoár. A to jsou nádherné parodie někdejších šlágrů, které nešetří nic a nikoho – a hlavně baví! No nezazpívejte si s úsměvem hity jako Záchytka (Hospůdka), Indulona (Askalona), Zlaté střevíčky, Jaro, Kouřová (Zvonky štěstí), Vyznání citově vyprahlé jalovice (Skálou chcem se stát), atd. atd. Nelze se divit, že dobře naladěné publikum nechtělo pustit Lokálku z podia bez několika přídavků 🙂
Co dodat? Slovem provázeli Jirka Malý a Pavlína Jíšová. Sobotní odpoledne a večer utekly jako voda, včetně té asi hodiny a půl vody shůry. Panovala tradiční pohoda, kromě spousty muziky bylo k mání dobré jídlo a pití, suvenýry, cédéčka… prostě Újezdské babí léto jak mám být. I zpáteční cesta nocí a mlhou po stavbou dálnice „zdobrodružněné“ pětatřicítce dopadla dobře, takže za nás palec nahoru, vydařená akce.