Na letošek nám zas tak nějak vyšly kulatiny a naším společným hlavním dárkem se z iniciativy našich dětí a za finanční spoluúčasti širší rodiny stal poznávací zájezd do Slovinska (27. – 30. září 2023). Vydařil se náramně a byla by věčná škoda se nepodělit o zážitky a poznatky.
středa 27. záři
Do autobusu cestovní kanceláře Redok Travel jsme nastupovali ve Svitavách v úterý 26. září 2023 v 23:15. Čekal nás noční přesun po tradiční trase Brno – Mikulov – Vídeň – Graz – slovinská hranice. Než jsme ji překročili, zastavili jsme ráno okolo půl osmé ještě na rakouské straně poblíž Klagenfurtu v městečku Maria Wörth na břehu jezera Wörthersee. Po příjemné asi půlhodinové „protahovací“ procházce jsme autobusem vyjeli k rozhledně Pyramidenkogel. Jde o impozantní dřevěnou stavbu o celkové výšce 100 m (výstup po schodech jsme si tentokrát odpustili a použili výtah). Rozhledna poskytuje nádherný výhled na jezero a okolní hory, my jsme si vzhledem k dosud nerozplynuté ranní mlze vychutnali pouze ty hory, ale i ty stály za to :-).
Další zastávkou již na slovinské straně bylo město a jezero Bled. Jedno z nejznámějších míst Slovinska naprosto potvrdilo svoji pověst. Za azurového dne jsme se prošli podél jezera s opravdu nádhernými výhledy na Julské Alpy, svezli se typickou loďkou nazývanou pletna na ostrůvek s kostelíkem, vystoupali k impozantnímu hradu a samozřejmě nemohla chybět ani ikonická fotka u místního srdíčka. Středu jsme zakončili přesunem do města Kranjska Gora, které se stalo naší základnou pro příští dny, ubytováním v hotelu Kompas a trochou toho zaslouženého „relaxu“ 🙂
čtvrtek 28. záři
Dopoledne patřilo výpravě k dalšímu známému místu Triglavského národního parku, a to k soutěsce Vintgar. Řeka Radovna zde vytváří úzký kaňon o délce asi tří kilometrů, plný divokých peřejí (mysl vodáka automaticky řeší „tohle by se dalo tudy… no tohle by se teda fakt nedalo“ :-), a zakončený vodopádem Šum. Opravdu zajímavé místo, kde by se člověk bez trochy sebekontroly nejspíš ufotil. Prakticky totéž se dá říci o naší další zastávce, kterou byl kolem poledne vodopád Peričnik. Už pohled z oficiálního konce stezky k němu, kde se na focení stojí fronta, stojí za to. Pokud se ale kousek před ním dáte doprava na neznačenou, ale nikterak náročnou trasu, dostanete se až k vodopádu, ba přímo až za padající masu vody. A to už je zážitek, na který se opravdu nezapomíná (pro samé kochání jsme se sotva stihli vrátit včas k autobusu :-). Odpoledne nás čekala ještě příjemná procházka městečkem Kranjska Gora s prohlídkou skanzenu Liznjek, a poté podél řeky Pišnica k jezeru Jasna. Umělé rekreační dvoj-jezero s nádherně čistou vodou uprostřed vysokých skal byl opravdový balzám na duši. Pod vlivem genia loci jsme neodolali, aspoň po kolena vlezli do vody a pořídili i pár rozpustilých fotografií :-).
pátek 29. záři
Páteční dopoledne začalo výpravou k vodopádu Savica. Asi kilometrové stoupání k vyhlídkovému altánku bylo zpestřeno přibližně pěti sty přírodními schody, ale trocha té námahy opět stála za to. Následoval přesun o několik kilometrů na východ ke spodní stanici kabinové lanovky na Vogel. Už cesta nahoru byla zajímavá, příkřejší a větší kabinovou lanovkou jsem asi ještě nejel. Už při výstupu z lanovky se naskytly první úžasné výhledy na hřeben Triglavu a jezero Bohinj. Po chvíli „kochání“ jsme pokračovali sedačkovou lanovkou na Orlove glave. Zde už jsme byli výš než vrchol Sněžky a výhledy na všechny strany se ještě zlepšily, takže fotoaparáty a mobily dostaly zabrat :-). Zašli jsme k vrcholovému kříži se zvonem, zhlédli a natočili starty paraglidu (hmm, ten poslední skok do prázdnoty…), seznámili se s místní florou a při čekání na lanovku také tak trochu nechtěně i s faunou (zdejší lamu očividně zaujal můj mobil, nebo snad přímo já :-).
Na zpáteční cestě do hotelu zbyl čas i na zastávku v městečku Ribčev Laz na břehu Bohinjského jezera. Byl krásný den, jezero čistou a relativně mělkou vodou přímo lákalo, tak jsme si našli zastrčenou plážičku, šupli do plavek a trochu se v něm poráchali. 29. září!
sobota 30. záři
I na poslední den zájezdu zůstal víc než zajímavý program. První zastávkou bylo středisko zimních sportů Planica. Na pětici skokanských můstku byli k vidění trénující skokani, opravdovou výzvou pak byl dobrovolný výstup na vrchol mamutího můstku, který jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Sice 1190 schodů nahoru a pak zase dolu dalo docela zabrat, ale ten výhled seshora, na celý areál, ten stál opravdu za to. Pocity skokanů, kteří se na lyžích odhodlaně spouští dolů ke skokům přes 200 metrů dlouhým, si mohli odvážlivci přiblížit na zipline (jízda v závěsu na kladce po laně přes skoro celé údolí). Tuto atrakci jsem si tedy odpustil, samozřejmě jen proto, že jsem s ní předem nepočítal 😉
Další, sice poměrně krátká, ale pěkná zastávka byla v přírodní rezervaci Zelinci, jejíž dominantou je jezírko, ve kterém pramení řeka Sava Dolinka.
K poslední zastávce, kterou byl jeskynní komplex Postojna, jsme cestovali asi hodinu a půl. Před vstupem do jeskyně byl dostatek času, který jsme mimo jiné využili (konečně!) k ochutnávce vyhlášeného slovinského zákusku „kremšnita“ (dobré, něco jako „větrník v kostce“ :-). Co napsat k samotné jeskyni? Pár už jsme jich samozřejmě, například v Moravském krasu, viděli. Tohle je ale opravdu síla! Průvodce říká, že jde asi o 22 km chodeb, a nejspíš nepřehání. Vždyť jen svižná jízda podzemním vláčkem k tomu nejlepšímu, a ani ta rozhodně nebyla nijak fádní, trvá skoro deset minut! Následuje skoro hodina a půl průchodů chodbami a dómy s velkolepou krápníkovou výzdobou, kterou bych stručně charakterizoval jako „monumentální krása“ (fotit lze, ale bez blesku). O český výklad se na trase staral zapůjčený přehrávač. V hudebním dómu dokonce asijský spolu-návštěvník „střihl“ improvizovanou árii…
Před šestou hodinou večerní jsme se naposledy nalodili do autobusu a vyrazili na cestu k domovu. Rakousko-moravskou hranici jsme překročili u Mikulova přibližně o půlnoci a ve tři ráno byli, unavení, ale nadmíru spokojení a plni dojmů, doma.
Hodnocení?
Krásná země s krásnou přírodou + dobře poskládaný program + až neuvěřitelně příznivé počasí = maximální spokojenost! Navíc jsme pro změnu jednou sami nemuseli nic organizovat, zabezpečovat, garantovat… prostě jsme si to užívali jako „účastníci zájezdu“. A to kvůli stručnosti nebyla vůbec řeč o ubytování, stravování, wellness zázemí…, které měla CK Redok Travel opravdu „zmáknuté“ (detaily zájezdu pro případné zájemce zde). Opomenout nelze ani profesionální a přitom lidský přístup naší sympatické průvodkyně (vše v klidu, dostatek času, operativní rozhodování, množství informací). Jeden z našich závěrů byl ten, že nejspíš jsme takto, dá-li zdraví a okolnosti, nevyjeli naposled :-).
Na závěr ještě jednou děkujeme všem našim „sponzorům“ za krásný a velmi dobře vybraný dárek.
Ahoj
je vidět že jste si to mooooc užili, to jsem rád a moc vám to přeju. Alpy jsou krásné všude. Počasí o tom víkendu bylo v Alpách fakt úžasné. Byli jsme v té době v Itálii a taky to bylo super.
Ahoj,
taky jsme na tebe a naši společnou akci vzpomínali. Jednak to bylo zrovna 5 let, jednak mi ty výhledy opravdu hodně připomínaly italské Dolomity. Moc rád bych se tam ještě někdy podíval s Lenkou, hory jsou naše společná slabost 🙂
Ale to se dá klidně domluvit. My můžeme kdykoliv jen si říct kdy a kam. Jak mě znáte tak víte, že to bude podobné jako by se jelo se zájezdem jen u toho nebude autobus plný lidí. :)))))