22. ročník skautské cyklistické akce pro veřejnost se konal 9. června 2024.
Začnu tentokrát trošku zeširoka, což si konec konců vzhledem ke zkušenostem, reprezentovaným šedinami, i díky tomu, že píši na vlastní stránky, mohu dovolit :-). Cesta na severozápad, pokud započítáme i dva ročníky pod názvem „Jízda okolo Hradiska“ a dva roky ztracené covidem, je tu s námi už čtvrt století. Každý rok na přelomu května a června se naše domácnost stávala velícím a logistickým centrem náročné operace, kde jsem se jako hlavní organizátor za zcela zásadní a nedoceněné podpory mojí ženy Lenky (velký dík a uctivé smeknutí k tomu) snažil vše zorganizovat a zkoordinovat tak, aby to dopadlo nejlépe na 110%, všichni byli spokojeni a akce byla vizitkou našeho střediska. Že to často byly nervy a že to spolklo neuvěřitelné množství času a energie, snad netřeba dodávat. Letos poprvé jsem „otěže“ a léty nabyté „know-how“ předal mládí a „Cestu“ si mohl užít jako běžný pořadatel na traťové kontrole. Je to opravdu velký rozdíl, kdo nevěří, ať si to zkusí ;-).
Za oldskauty jsme letos postavili dvě traťové kontroly, tu naši jsem jako známý příznivce češtinářských legrácek pojmenoval Zašívárna (někteří účastníci tento lehký dvojsmysl i pochopili :-). S věrným parťákem Vlastíkem jsme sehráli cestující seniory (to nebyl velký problém :-), kteří špatně vidí a třesou se jim ruce, takže tu zpropadenou nit do jehly prostě nenavlečou a nenavlečou, o přišití knoflíku nebo záplaty na oděv ani nemluvě. Doufám, že se u toho účastníci bavili aspoň tak dobře jako my. Vlastíka také musím pochválit za vzornou materiálně-technickou přípravu kontroly, díky které si na své přišli ti nejmenší i dospělí.
Jelikož jsem letos poprvé nejezdil po trati a nefotil, mohu poskytnout přesnější informace už jen o kontrole, na které Mirečka s Jankem testovali obratnost v jízdě na kole. Víc než sebelepší text řeknou fotografie (odkaz dole) a ještě více krátké video natočené na kontrole.
Letošní „Cesta“ se určitě oficiálního hodnocení dočká na příští střediskové radě. Za sebe ji pokládám za úspěšnou. Snad jen účastníků, když nám počasí tak přálo, mohlo být víc. Uváděných 38 je proti téměř třem desítkám pořadatelů a při solidní propagaci poměrně „hubený“ výsledek (pravda, souběžně byl pořádán Cyklománek, ale i tak). Vše probíhalo v zaběhaných kolejích, počet kontrol byl snížen z obvyklých 15 na 12, na organizační komunikaci by určitě bylo co zlepšit… ale jak se říká, vítěz se nesoudí. Má-li „Cesta“ ale pokračovat i v příštích letech, bude nutné na ni zapracovat, přijít s novými nápady, pokusit se o větší atraktivnost, neboť konkurenční podniky taky nespí. Pokud má něco fungovat dlouhodobě, musí se to vyvíjet. Jako zakladatel bych samozřejmě „Cestě“ další léta a spoustu spokojených účastníků přál, ale vím, že tohle bez všeobecné vůle a podpory nejde. To není výzva pro jednotlivce nebo 2-3 lidi, to je výzva pro celé skautské středisko.
Jessie
f o t o v ý b ě r
Související: