Zapomněl jsem, že toho piva jsem taky moc nevypil…

Ale tak to vůbec nebylo. Naše kancelář pro uvádění literárních omylů na pravou míru to vidí takto :)))
Já jsem tu kládu skoro přeskočil bokem s oporou ruky, ale ta ruka mě sklouzla a málem jsem se tam vyválel, ale ustál jsem to (na rozdíl od přeskoku na kokořínsku)
No a s tou zastávkou to bylo taky jinak. Byla tam lavička pouze pro tři lidí a mladší kamarádi ji obsadili. No a mě a Vlastikovi nezbylo nic jiného než jit na zem, protože busík jel až za hodinu a to bychom neustáli
A nakonec ani ten Radek nebyl můj, ale Martinův a já jsem ho měl jen pro potřeby focení.:))))))
To jen pro upřesnění :))

Chvili predtim se jal prekazku s rozbehem prekonat mlady pan Milan. Nicmene nechci kecat, ale myslim ze si to v pokrocile fazi rozmyslel. Nacez se ozval Vlastik, s odhodlanim kdy vypadal ze to fakt “džampne”. Nu a tak jsem případný karambol zacal natacet ve slow-motion, pro nasledne rozebrani pomoci elektronické tužky.
Ale kluk je to zkušená, už pri startovním odrazu pochopil, ze odpruzeni v kotnicku nebylo idealni, tak to prelezl klasicky…teda klasicky ale ve slow motion.

Uspesny podnikatel Milan po vstupu do autobusu prohlasil lehce ujistovaci vetu “ten autobus jede tam ze (neco co resis spise ve vlaku abys nejel
zady dopredu)? Nakonec se opravdu cestou zady objevila mensi nevolnost, kterou milan zaspal. Dalsi pokracovani serialu o uspesnem podnikateli se objevilo zase pred nastupem do busiku, kdy milan unaven padl na zem do rohu autobusove zastavky a s “Radkem” v ruce s nami cekal
na bus.

diky kluci
K