Břeclavsko 2025

Pro již tradičně turistický prodloužený víkend 1. – 4. května 2025 jsme využili pohostinný azyl u Páji a Martina v Břeclavi a na kole projezdili město i jeho zajímavé okolí. A pokud jsem již několikrát psal o „cyklistických rájích“, Břeclavsko k nim jde bez přehánění okamžitě přidat. Dokážete si představit lepší terén na první jarní rozježdění než kraj, kde vám mapy.cz při plánování trasy ukáží na 48 kilometrovém okruhu převýšení „celých“ 18 metrů? 🙂

čtvrtek 1. května 2025
Vzhledem k tomu, že jsme do Břeclavi dorazili už v poledne a byl krásný slunečný den, nebyl důvod sedět doma a po obědě jsme rovnou vyrazili na kola. Operativně byl naplánován seznamovací okruh po zajímavých místech města. Vzhledem k jeho rozlehlosti je kolo určitě dobrou volbou. Projeli jsme se po pěkných cyklostezkách podél řeky Dyje, navštívili místní židovský hřbitov s majestátní hrobkou rodiny Kuffner a obřadní síní, alespoň zvenčí jsme obhlédli věznici, zámek a pivovar, objeli rybník Včelín s unikátním „řopíkem“ na ostrůvku uprostřed a zajeli do Poštorné, kde je dominantou kostel Navštívení Panny Marie. A jelikož jsme pohody a slunce ještě neměli dost, protáhli jsme oblouk na jih až k rakouské hranici s plánem vrátit se do města přes Pohansko. Pro rekonstrukci uzavřený most přes Dyji nás sice až do Pohanska nepustil, ale ani nám to nijak zvlášť nevadilo – i sama cesta je někdy cíl 🙂 . Cestou zpět jsme to vzali přes vlakové nádraží a prohlédli si zdejší biketower, tedy věž na úschovu kol (a ano, opravdu je stejná jako u nás v Moravské Třebové 🙂 . Za neplánovaně najetých 21 km jsme se odměnili dobrou zmrzlinou na pěší třídě u sadů 28. října.

pátek 2. května 2025
Za opět krásného slunného dne jsme vyjeli z Břeclavi na severozápad, směrem na Lednici. Hned kousek za zámkem a odlehčovacím ramenem Dyje začíná Kančí obora a asfaltová cyklostezka se dále vine asi 10 km částečně zaplavenými lužními lesy. Několikrát jsme zastavili a fotili, neboť pohled na stromy rostoucí z hladiny a zrcadlící se v ní je opravdu zajímavý. Kousek před Lednicí jsme si nenechali ujít pozoruhodný Janův hrad a o kousek dál také lovecký zámeček. V Lednici samotné jsme se dočasně rozdělili – zatímco něžnější část výpravy procházela vyhlášené místní zámecké zahrady, mužská část koštovala v pivovaru zdejší „cyklistickou sedmičku“, dle bodrého výčepního tedy v podstatě nealko pivo 🙂 . Poté jsme se opět sešli u zámku a společně vyrazili na slíbenou kávičku a něco k tomu. Název podniku „Café IRMA“ sice ve znalých nutně vyvolával jisté asociace, ale na kávě i zákusku jsme si pochutnali a personál byl v pohodě. Po dobré loňské zkušenosti jsme si chtěli ještě přidat řemeslnou zmrzlinu ve Vinařství HRANIČNÍ ZÁMEČEK, ale bohužel bylo ještě zavřeno.

Na zpáteční cestě jsme objeli Mlýnský rybník, zastavili se u zámečku Apollonův chrám a kousek za Novým Dvorem také u chrámu Tří Grácií. Všude bylo podstatně více lidí než loni, očividně je rozdíl mezi posledními dny dubna a prvními dny května. Na cestě zpět do Břeclavi nemohla chybět zastávka u kaple sv. Huberta a na Martinovu radu také na výborné zmrzlině Na Valtické, kterou doporučuje šest místních záchranářů z pěti 🙂 . Oproti plánu jsme opět najeli o něco víc (34 km), ale pohoda, pohodička…

sobota 3. května 2025
V sobotu jsme už jen s Lenkou stočili kola na jih a vyrazili k soutoku Dyje a Moravy. Vlastně jsme měli štěstí, že už se NPP Soutok dalo vůbec projet, protože oblast byla vzhledem k epidemii slintavky a kulhavky za nedalekou slovenskou hranicí až do 30. dubna uzavřena. Naší první zastávkou na trase bylo Pohansko. Na místě někdejšího staroslovankého hradiště dnes stojí elegantní zámeček s muzeem vykopávek a nedaleko od něj replika staroslovanské osady. Novější historie je zastoupena muzeem lehkého opevnění v opraveném řopíku. Přidáte-li si ještě rybníček, máte zajímavé místo hodné zastávky.

Na chvíli jsme uhnuli z Hraniční cesty a zkratkou dojeli k zámečku Lány, jež se ukázal jako pěkné, fotogenické místo s občerstvením. O kvalitě povrchu zdejších cyklostezek vypovídá to, že jsme se „připletli“ k časovce nějakého cyklistického oddílu.

Pokračovali jsme dál na jih, prakticky podél rakouské hranice. Její blízkost připomínají zbytky strážních věží a informační tabule o dnes stěží pochopitelných událostech, které se tu za totality udály. Místní krajina má specifický ráz, dlouhé přímé úseky bývalých vojenských cest prochází rovinatými loukami s občasnými hájky listnatých stromů. Poslední asi dva kilometry už je cesta jen hrubě štěrkovaná a poslední úsek k soutoku je dokonce veden po dřevěných hatích. Kousek před soutokem je k vidění historický hraniční kámen.

Na vlastním soutoku se setkávají nejen vody Dyje a Moravy, ale také hranice tří států: Česka, Slovenska a Rakouska. Je tu informační tabule, hraniční kámen a trochu místa na focení a oddych. Rčení „jiný kraj, jiný mrav“ potvrzují sítě na ryby na rakouském břehu, které se u nás na řece používat nesmějí. Jinak ale každopádně zajímavé místo, za kterým se najet těch cca 20 km určitě vyplatí.

Abychom se nevraceli stejnou cestou, pokračujeme dál přibližné severovýchodním směrem po 4. Moravské stezce podél řeky Moravy, která zde tvoří hranici se Slovenskem. Dlouhé rovinaté úseky zpestřuje jen soutok Moravy s Myjavou, jez na řece a posezení pod stříškou. Naštěstí cesta je pořád slušná, a tak docela „odsýpá“. Každopádně dálniční most přes Moravu v dáli přináší znatelnou úlevu. Podjíždíme dálnici a pokračujeme na bájný Lanžhot, který by dle nejmenované informátorky z Hrušek 🙂 měl mít obdobnou pověst jako Bruntál v Comebacku. Nakonec to samozřejmě není tak zlé a dokonce nás místní ochotně navedou na doporučenou zmrzlinu v dobře ukryté Restauraci Lanžhot. To už ale „Norům“ jako obvykle vychází předpověď počasí a na obzoru se začíná rýsovat očekávaná bouřková fronta. Bez dalšího zdržování tedy raději uháníme po silnici do Břeclavi, povolujeme si už jen krátkou zastávku u Kaple ve hvězdách. Déšť si nakonec dává načas, takže ještě stihneme i návštěvu břeclavské „íčka“, které mimochodem není také zrovna „na ráně„. Nakonec spadne jen pár kapek, ale to už spokojeně bilancujeme den v pohodlí u kafíčka – 50,5 km a spokojenost 🙂

I když jsme za tři dny najezdili přes sto kilometrů, samozřejmě nelze říci, že jsme projeli a viděli všechno. Nějaké nápady, zejména pro vzdálenější okolí Břeclavi, stále zůstávají a věřím, že na ně časem ještě dojde. Počasí nám nadmíru přálo, tři krásné dny v kuse jsou na začátku května luxus. A samozřejmě tímto ještě jednou děkujeme našim hostitelům, neb jak známo, pohodová a bezpečná „střecha na hlavou“ je základ spokojenosti 🙂

A ještě takový malý národopisný dovětek.
Snad každý našinec, křtěný na Moravě, zná lidovou píseň Za starú Breclavú, kde se zpívá:

„Za starú Břeclavú, u tej boží muky, stojí tam cérečka, zalamuje ruky…“

S nemalým investigativním úsilím se nám podařilo zjistit, že zmiňovaná boží muka opravdu stále stojí, jen dnes už na rušné třídě Národních hrdinů před firmou RACIO. Pokud by tedy i dnes některá cérečka měla potřebu lomit rukama, tak nejlépe zde 🙂

Jessie